středa 12. října 2016

Kvantový skok

Člověk není pouhé tělo z masa a kostí. Na hlubší úrovni je nezničitelnou, metamorfující se energií (může hmota cítit emoce nebo žertovat?).

Tuto energii někdo pokládá za ohnivou, někdo za světelnou - v podstatě to je však totéž, pouze někteří z nás jsou více električtí, jiní magnetičtí.

Fyziologie projevu ovlivňuje nefyzickou podstatu bytosti. Velmi důležitá je přitom jedna věc: fyzikálním (vibračním) opakem světlého je tmavé, ale nefyzická (duchovní) podstata žádný opak nemá!

Lidstvo vyzařuje určitou kolektivní energii. Jakmile si kritická část jedinců uvědomí, že rozdělení na světlo a na tmu existuje pouze v rovině ztotožnění se s formou, staneme se pány svých životů (strany jsou hra, celek bytí je nestranný). Polarizované entity už nebudou moci naše sdílené paměťové pole zneužívat - neutrální energie pro ně bude neviditelnou neprostupnou zdí.

Zdrojová energie, nefyzické (beztvaré) živé světlo v sobě zahrnuje nejen lásku, ale právě tak i například stín. Bouři, noc, tajemno či erotiku lze do značné míry pokládat za projevy něčeho temného. Zlo je ovšem něco zcela odlišného.

Zlo vzniká popřením (potlačením) neurčitosti - v kvantové realitě nic destruktivního prostě nemůže existovat, neboť destrukce (tendence škodit) je celá postavená na lineárním rozdělení. Nepřirozená není rozporuplnost (dvojakost, obousměrnost), ale odpor proti ní. Vyvíjíme se uváděním rozporného do souladu. Existuje-li pohyb jedním směrem, automaticky existuje i pohyb opačným; tvrdit, že jeden pohyb je lepší než druhý, je největší nesmysl na světě. Kdyby všechno bylo rovnou v souladu, tak jsme roboti; právě tím, že to zvládáme, jsme živí a jdeme vpřed.

Změna je život a je spontánní a nelogická.

Čeká-li někdo logickou, duchovní, světelnou nebo nějakou naplánovanou či uspořádanou změnu, ničeho skutečně fungujícího se nikdy nedočká. Je třeba si zdravě odporovat a na nic nečekat...

A pak to konečně přijde: nic. 🙂