Všimli jste si, že spontánní projev je úplně mimo polaritu? Jako by se v tu chvíli nepotkaly dvě oddělenosti, ale bytí se sebou samým. Pouze když se vědomě nebo podvědomě (instinktivně) zapnou kontrolní mechanizmy, může se něco projevit polarizovaně - pozitivně nebo negativně. Recept na život je opravdu jednoduchý: stačí neutrální základna a v dalších patrech si to užívat jako hru. Lidé (a bohužel nejen oni) jako by však byli šílení...
Veškerá naše činnost, ať už fyzická nebo nefyzická, by měla být automaticky vztažena k bezprotikladné, neutrální základně - na té nejhlubší úrovni tomu tak totiž ani nemůže nebýt. Bezpolaritní je dech, ale polarizovaná sama o sobě není ani (elektromagnetická) srdeční činnost. Je rozdíl mezi tím, jak CHCEME aby to bylo, a tím jak to JE samo od sebe.
Nad srdeční základnou nemáme volní kontrolu; běží to samočinně.
Srdeční pumpa pracuje se dvěma protisilami, které působí NARÁZ. Po stahu následuje fáze uvolnění a pauza. Souvztažnost bytí se zde typicky projevuje: kde je pohyb, nezbytně je přítomen i protipohyb. Z otočeného pohledu jsou pozitivní a negativní pól obráceně, je to sebeobsahující, zrcadlící se "dva v jednom". Právě proto je VŠE MOŽNÉ, neboť záhadnost a existence jsou jedno a totéž!
Jakákoliv změna či takzvaný zázrak evidentně závisí právě na vztahu k nerozdělené podstatě - neutrálnímu základu.
Budeme-li nějak protikladně pozitivní, vzdáváme se tím kontroly nad negativní možností. Když už, moudřejší je nestranná pozitivita. Takováto pozitivita je vlastně superpozitivní neutralitou - pouze ne v osobním významu onoho. Neplatí to v rámci nějaké uzavřené individuality, je to neohraničené, nadosobní.
Pokládat se za sluníčkovou, od celku oddělenou osobnost je ta největší fikce a jedna z největších pastí transformace. Je to jako sázet do prostoru "+", zatímco jeho nespatřená část kdesi za horizontem zůstává otevřená opačným znaménkům... Neutrální "0" v sobě zahrnuje vyváženě obě možnosti a teprve tehdy, když své léčivé myšlenky či pocity (dech, proudění energie) vztahuji k této neprojevené nule (jež je potenciálně vším, bytím samotným), může mít moje pozitivita celoplošný neporušený harmonizující efekt.
Celý trik spočívá v tom, že zdrojová inteligence, se kterou v uvedeném případě spolupracuji, není individualizovaná. Paradoxně zároveň je sice všebytostí, ale všebytost není nic reálného - je to virtuální koncept. I když to zní neuvěřitelně, takzvaná osobní bytost je pouhé živé kouzlo mysli - skutečná je pouze samotná mysl. Pozitivita vztažená k neskutečné osobní základně nikdy nemůže fungovat, v dlouhodobém horizontu pouze podpoří iluzi. Zatímco jsoucno je vždy pozitivní svou neutralitou - nerozděleností - neporušeností - rovnováhou.
"Srdce ví", na duchovní a ezoterické scéně tolik opakovaná slova... Naneštěstí lidé mají stále sklon rozdělovat ("rozděl a panuj", jaká podivná shoda okolností...) - pletou si to s pouhými emocemi nebo srdeční čakrou. Srdce ale je vším, je absolutnem, zrovna tak pocitem jako myšlením. Není možné správně fungovat pouze jedním směrem, vždyť už sama podstata existence je "záhadně neurčitá"...
